Jiří Rabel: Díky českým rumařům mě práce zase začala bavit
Jiří Rabel: Díky českým rumařům mě práce zase začala bavit
Jiří Rabel a Jakub Janeček jsou obchodní partneři, kamarádi a majitelé distribuční společnosti Ultra Premium Brands. Její základy položili už v roce 1992, ačkoli UPB jako takové vzniklo o něco později. Za těch bezmála 30 let se společnost rozrostla; dnes zaměstnává 80 lidí a dováží stovky značek všech možných nápojových kategorií. Z širokého portfolia je Jiřímu Rabelovi nejbližší rum, o kterém jsme si spolu povídali. Kromě toho zavzpomínal i na začátky společnosti v 90. letech a na vůbec první produkt, který s Jakubem do Česka přivezli.
Jaké bylo vaše první setkání s gastronomií, potažmo s nápoji?
Abych začal od úplného začátku – v roce 1981 jsem šel do učení na řezníka. Nikoli na jatka, ale vyučil jsem se na prodavače masných výrobků. Pracoval jsem v několika masnách, kdy
jsem se poprvé dostal k prodeji. Ale popravdě mě to moc nebavilo, v té době jsem se věnoval rugby a to mě tenkrát zajímalo mnohem víc. Z řeznictví jsem proto hned po vyučení utekl.
K nápojům jsem se poprvé dostal díky sodovkárně, která se nacházela u nás v Košířích přímo v ulici, kde jsme bydleli. Po vyučení jsem tam nastoupil jako závozník, takže jsem k nápojům přičichl hned v 19 letech.
Připomeňme si nyní začátky společnosti Ultra Premium Brands, která funguje přes dvacet let – jak jste se stal distributorem?
To musíme poskočit do roku 1992, kdy můj kamarád Jakub Janeček vedl tiskařskou firmu T-shirts 4U na potisk triček a zároveň
se chystal otevřít v centru Prahy rockový klub. A říkal si, že by bylo fajn tam mít i nějaký vlastní alkohol a neprodávat jen tuzemák a zelenou jako všichni ostatní. V té době byla populární skupina Guns N‘ Roses a její kytarista Slash nosil tričko s lebkou a cylindrem a
nápisem Black Death Vodka. Jakuba to zaujalo, takže si značku vyhledal a oslovil ji, zda by mohl vodku prodávat ve svém klubu. Oni souhlasili, ale také se ho zeptali, jestli by jejich vodku nechtěl začít distribuovat i pro ostatní.
Jevilo se to jako dobrý nápad, i když nikdo z nás tenkrát pořádně nevěděl, co „distribuovat“ znamená. Ani „faktura“, když už jsme u toho. Ale přesto jsme do toho šli a přivezli nejen Black Death vodku, ale také tequilu. A v roce 1992, chvíli po revoluci, jsme byli první, kdo přivezl do Česka (tehdy ještě Československa) tequilu. Postupně jsme se v této branži začali zabydlovat a učit se. Navázali jsme spolupráci s velkoobchody a dováželi napřímo do hospod. Vydrželi jsme a jsme tu pořád – dnes už vlastně téměř 30 let. Ačkoli nejprve jsme se nejmenovali Ultra Premium Brands, tuto společnost jsme založili až později.
Jak se za těch 30 let změnily podmínky pro distributory? Předpokládám, že tenkrát bylo mnohem jednodušší do Čech dovážet alkohol.
Máte pravdu. Obzvlášť po metanolové aféře v roce 2012 se podmínky pro dovoz i výrobu destilátů hodně
zpřísnily. My si ale rozhodně nestěžujeme, v lecčem jde o posun k lepšímu. A kdo to s dovozem myslí vážně a svým produktům věří, ten si cestu si najde.
Samozřejmě ve srovnání s 90. lety působí dnešní nařízení jako velké překážky. Tehdy bylo vše divoké a pravidla se teprve tvořila. Formovala se celní správa, vznikal celý systém. Dnes je vše daleko organizovanější, profesionálně vedené po všech stránkách. Proto to nehodnotím nijak negativně.
Víte, kolik produktů přesně máte nyní v portfoliu?
Ne.
A přibližně?
Taky ne. (smích) Vím, že máme stovky značek a tisíce skladových položek. Takže hodně.
Jak se v tom množství promítnul odchod Diagea? Jde o citelnou ztrátu, nebo kapku v moři?
Kapka v moři to určitě není už jen z toho důvodu, že jsme s Diageem strávili 14 let. Po řadu let byla naším klíčovým produktem Zacapa, kterou jsme vozili
ještě dříve, než značku odkoupilo Diageo. Takže nás to přirozeně zamrzelo. A nebudu lhát, sortiment Diagea je celkově důležitý. Jde o krásné a zajímavé značky, které lidi baví. Odchod Diagea tak malinko zbrzdí rychlost, kterou jsme v posledních letech rostli.
Na druhou stranu všechno špatné je k něčemu dobré a my máme nyní možnost se nadechnout. Dělat distribuci zase více podle sebe, protože Diageo je obrovská nadnárodní společnost, která do určité míry diktuje pravidla i svým partnerům v regionech. Také nás to vytrhlo z určité pohodlnosti a my víme, že nyní musíme znovu zabrat, což vůbec není na škodu, protože nás to zase posune dál.
Novinky v portfoliu
Co jste naposledy dovezli, případně jaké produkty máte nyní v hledáčku?
V tomto kalendářním roce jsme přivezli celou řadu novinek. Podíval bych se na to ale ze širšího záběru a zmínil skvělou značku rumu Equiano, kterou jsme přivezli zhruba
před půl rokem. Za jejím vznikem stojí globální rumový ambasador Ian Burrell a jde o kombinaci rumů z palíren Foursquare (Barbados) a Gray’s Distillery (Mauricius).
Kromě Equiana máme i několik dalších rumů z palírny Foursquare, takže jsme si říkali, že bychom měli mít i nějaké další zástupce i z Gray’s. V tuhle chvíli už míří do Česka značky New Grove, Lazy Dodo a Mauritius. A nedávno jsme přivezli celou řadu Transcontinental Rum Line od společnosti La Maison du Whisky.
Pojďme nyní zmínit úplnou novinku ve vašem obchodě Warehouse #1, která ale překvapivě není tekutá. Vy totiž rumy nejen dovážíte, ale také o nich v UPB píšete a nyní vznikla publikace Rum / Ron / Rhum. Představíte nám ji?
Jde o speciální číslo našeho časopisu Warehouse #1, který vydáváme od roku 2012. Jak název napovídá, tato spíš už kniha se svými 360 stranami se zabývá rumem ze všech
možných úhlů pohledu. Nesmí chybět detailní popis výroby rumu, dále na čtenáře čekají medailonky významných osobností, které jsou s rumem spojovány, receptury koktejlů nebo informace k novým legislativním normám. Ale hlavně v knize vyprávíme náš příběh a provedeme
čtenáře celou rumovou cestou, kterou jsme doposud se společností Ultra Premium Brands ušli.
Co považujete za svůj doposud největší úspěch?
Největší úspěch vidím v našem firemním ekosystému, který se nám podařilo vytvořit a zachovat. V současné době v Ultra Premium Brands pracuje 80 lidí a potkáte tam jak ostřílené pracovníky se
zkušenostmi z velkých nadnárodních firem, tak i jedince, pro které je UPB úplně první pracovní příležitostí. A tahle naše diverzita mě baví. Zároveň u nás panuje příjemná rodinná atmosféra. S Jakubem jsme navíc stále činní, co se týče řízení firmy, a do
kanceláří docházíme každý den.
Životaschopnost firemního organismu je pro mě důležitější než obchodní úspěchy, protože ty jsou pomíjivé. Jeden den se značka prodává a druhý den může být všechno jinak. Což se během covidu ukázalo víc, než je nám všem milé. Pro alkoholové společnosti a gastronomii celkově to znamenalo velký průšvih. Dalo by se říct, že nás postihla dokonce dvojí ztráta – stejně jako všichni v gastronomii jsme pocítili uzavření podniků. A hned poté se Diageo – pro nás poněkud nepochopitelně – rozhodlo odejít. A musím přiznat, že v tu chvíli mi to přišlo jako velmi tvrdá a nefér rána. Ale samozřejmě je to byznys – ačkoli si myslím, že i byznys by měl být fér. Ale jak jsem říkal, probralo nás to z nějakého útlumu a donutilo zabrat a zabojovat o svou budoucnost. Proto se nebojím říct, že v tuhle chvíli jsme na tom lépe, než jsme byli v březnu 2020.
Pomíjivost obliby některých značek souvisí i s preferencemi zákazníků. Jak se změnily jejich chutě během těch 30 let?
To vůbec nelze srovnat. Po revoluci jsme byli tak hladoví po západním zboží, že se republikou v rychlém sledu prohnalo několik
různých mód. Jednu chvíli se pilo Malibu, hned zase Jim Beam nebo Ballantine‘s. V té době populární značky prosvištěly dekádou 90. let strašně rychle a s obrovským objemem prodejů.
Po roce 2000 došlo ke změně a objevily se náznaky toho, co se dnes děje naplno. Lidé začali objevovat, pili o něco méně a vyhledávali kvalitnější nápoje. Čím dál méně také fungují reklamní kampaně a posiluje „word of mouth“, tedy obyčejná šuškanda, kdy si lidé mezi sebou řeknou, co je dobré. Respektive největší značky stále konkurují masovou výrobou, cenou a televizní reklamou a nelze jim upřít prvenství. Ale vedle nich roste celá řada nových a řemeslných značek, které těm velkým občas šlapou na paty a nezřídka to končí odkoupením nadnárodní společností, jako tomu bylo v případě ginu Monkey 47. Úžasné je, že trh je dnes otevřený všem a nezáleží na budgetech. Uspět mohou i „outsideři“ bez peněz a rozpočtů na reklamu.
Pro lidi, kteří hledají kvalitní destiláty, nastal zlatý věk. Mají přístup k informacím, mají přístup k odborníkům i k samotným výrobcům. A vědomosti laiků, kteří se o svůj oblíbený destilát zajímají, dnes mohou přesáhnout i vědomosti profesionálů. To je fascinující dynamika, která tu nikdy dříve nebyla. A díky nim se celý obor posouvá do nových a nečekaných směrů.
Myslím, že dnes je velmi důležitá přímá komunikace se spotřebitelem, nenechávat vše jen na konvenčním marketingu. Řekl bych, že v tomto směru jsme nejvíce aktivní já a Samer. Oba máme v portfoliu i menší značky, kterým se snažíme prošlapat cestu odspoda, povídat si s lidmi a osobně jim představit naše novinky. Věřím, že s tímhle přístupem Honza se Samem uspějí a bude se jim dařit, přeju jim to.
To je opravdu hezké, co jste teď řekl…
Protože pro obor jsme všichni důležití a každý mu nějakým způsobem pomáháme. Velké firmy pomáhají tím, že investují do svých značek a lákají lidi do kategorií, kde jim máme co nabídnout i my.
Například Stock investoval hodně peněz a úsilí do Republiky, se kterou teď sklízí u konzumentů úspěch. A pro nás je to jen dobře, protože tím přivedou lidi od tuzemáků ke kategorii pravých třtinových rumů. A ti pak nemusí zůstat jen u Republiky, ale budou chtít vyzkoušet i
něco dalšího, třeba i dražšího. A může jim to zachutnat, nebo nemusí. Každopádně investice velkých značek pomáhají růstu celé kategorie.
Na druhé straně pak stojí Samer, který podporuje úplně neznámé značky a vzbuzuje zájem lidí ochutnávat věci, které jsou zdánlivě beznadějné. Ovšem není to pravda, ty značky mají svou kvalitu a dřív nebo později si svůj okruh konzumentů najdou.
Takže nám i oboru pomáhá veškeré poctivé a samozřejmě etické úsilí. Tedy nepodporovat nezdravou a přehnanou konzumaci alkoholu. Jak řekl Paracelsus, lék od jedu odlišuje pouze dávkování.
O rumu
Jaká kategorie nápojů je vám osobně nejbližší?
Rum, tím se netajím. U nás v Česku je několik fanouškovských rumových skupin, o které jsme se donedávna moc nestarali a nekomunikovali s nimi. Což neprospívalo vzájemným vztahům. Nakonec jsem
se s nimi spojil a nechal si vysvětlit, v čem je problém. A oni mi kromě všech informací předali i svou vášeň k rumu. Díky nim jsem začal znovu objevovat rumovou kategorii.
Rum tedy nejen prodávám, ale také s láskou konzumuju. Rád nyní zkouším rumy z našeho sortimentu, které jsem doposud neměl příležitost okusit. Při tom množství produktů totiž není možné mít vše do detailu přechutnané, což souvisí i s vlastními chuťovými preferencemi, které se neustále vyvíjí a mění.
Jak vnímáte českou rumovou komunitu?
Ta je v tuhle chvíli bez nadsázky světoznámá. A nejde jen o „geeky“, zapálené rumaře se spoustou znalostí. Do rumové komunity bych zahrnul i širší populaci, která má ráda rum, i když ho neřeší do
úplných detailů. Celá tahle komunita budí ve světě úžas – a to nepřeháním.
Teď budu mluvit jen za naše značky: když jsme distribuovali Zacapu, měla Česká republika největší spotřebu na světě v přepočtu na hlavu. To samé Diplomático a pozadu nezůstal ani Don Papa. Výrobci si toho vždycky všímali a začali se o Českou republiku více zajímat, takže se nám kolikrát podařilo zajistit limitované edice nebo vyšší příděl limitovaných edic než v jiných zemích a podobně. Také nám jako prvním posílají svoje novinky. Z toho mám skutečnou radost, protože vím, že to naši rumaři ocení.
Díky české rumové komunitě jsem se znovu začal mít obrovskou radost ze své práce. Protože vím, že ji dělám pro skutečné lidi. Povědomí, že svou činností někomu udělám radost, je k nezaplacení. Oceňuji i zpětnou vazbu, které se mi díky osobnímu kontaktu ihned dostane. Jde o úžasný zdroj informací a inspirace.
Jak vidíte vývoj rumové kategorie?
Rum byl vždy silnou kategorií, ale řekl bych, že to nejlepší má stále ještě před sebou. Rum je trendy nápoj a křivka prodejů stále stoupá. Objevují se autentické, specifické značky vyrobené nějakou zajímavou
metodou. Samozřejmě, kategorii i nadále potáhnou velké, levné značky, které rostou stabilně. Ale při pohledu na superprémiový segment, který je objemově mnohem menší, můžeme pozorovat větší dynamiku růstu.
Co nás v rumové kategorii čeká do budoucna? Mají výrobci prostor například na experimenty při výrobě?
Rozhodně ano. Testují se různé druhy destilace, různé druhy kvašení i kvasinek, staření v různých druzích dřev – třeba po Islay whisky,
… Zkrátka v každé fázi výroby se lze nějak odlišit a experimentovat. Bude také přibývat kooperací mezi palírnami – vezměte si například The Duppy Share, skvělý rum z Barbadosu a Jamajky. Objevují se zajímavé chuťové profily jako mexický Paranubes, který připomíná
spíš mezcal. To vše navyšuje diverzitu a činí kategorii čím dál pestřejší. Také nám to ukazuje, že spotřebitelé jsou připravení zkoušet nové věci a vyžadují je.
Jsem zvědavý, co se bude dít se subkategoriemi bílých a mladých rumů určených do Cuba Libre nebo se spiced a ochucenými rumy. Za mě svou logiku a svoje místo na trhu určitě mají – když se půjdete bavit do klubu s přáteli, dává větší smysl Morgan s colou než dvacetiletý suchý rum v degustační sklence. Každá situace by měla mít svůj styl konzumace a svůj produkt. Proto neexistují jen stařené rumy, ale i mladé rumy, které patří do sklenice s ledem, colou a limetkou. Tak je to v pořádku a nijak se nad tím nepohoršuju. Nikomu nerozmlouvám, že by tyto rumy neměl pít, protože svou příležitost konzumace mají a jsem rád, že je celá kategorie takto strukturovaná.
Jaký je momentálně váš nejoblíbenější rum?
Mám rád silnější rumy, klidně i nad 60 %. Podle mě jsou neuvěřitelně bohaté na aroma a chuť. V tuto chvíli jsou mými oblíbenými značkami Foursquare, Hampden Estate a Worthy Park. Na běžnější
pití volím Appleton. Nedávno mě také zaujala novinka Privateer, kterou jsme přivezli z USA. Neuvěřitelný objev – destilací a dobrým dřevem se jim podařilo udělat z mladého rumu opravdový zázrak. Také nedám dopustit na rumy z Mauriciu.
Jak si nejlépe vychutnáte rum?
Užívám si pomalé upíjení, tzv. sipping. A nejvíce mi rum chutná z mojí broušené skleničky Glencairn.
Rum si nejlépe užiju samotný, s ničím ho nepáruji, i když jsem vášnivý kuřák doutníků. Párování rumu s doutníkem určitě může chuťový zážitek pozvednout do nových výšin a občas si ho také dopřeju. Na druhou stranu pro mě jsou rum i doutník alfa samci, kteří se nesnesou a vždycky se budou prát. Pokud si tedy chci rum nebo doutník opravdu vychutnat, dám si je samotné.
Blíží se letní období – jaký rum se podle vás nejlépe hodí ke grilování?
Ke grilování se nejlépe hodí osvěžující long drink, do kterého bych doporučil naši novinku Appleton 8y, která je nyní na cestě. Skvělý rum na samotné popíjení, ale
i v mixu s řemeslnou colou nebo ginger beer a spoustou ledu.
