Lucie Hlaváčová: Vždy jsem pila jen rum

8.4.2022

Lucie Hlaváčová: Vždy jsem pila jen rum

RumGirl Lucie Hlaváčová sebe samu označuje jednoduše jako „holku, co miluje rum“. My k tomu dodáme, že také natáčí podcast RUMění, který má v současnosti již 43 dílů. Jaké bylo její první setkání s rumem, čím si ji získal a jaký má rumový sen? V rozhovoru s Lucií jsme její lásku k rumu rozebraly dopodrobna.

Jaké bylo vaše první setkání s rumem? Kdy to bylo?
S opravdovým rumem jsem se seznámila v 19 letech, když jsem se přestěhovala do Prahy. Pokud se ale budeme bavit o tuzemáku nebo Morganu, tak s těmi koketuju mnohem déle, než povolují české zákony. Vzhledem k tomu bych to tedy datově raději nekonkretizovala. Každopádně jsem vždy pila jen rum a „rum“.

Kudy se následně ubírala vaše rumová cesta až k dnešním dním?
Jelikož mě rum jako takový vždy bavil, tak jsem se o něj i trochu zajímala. Zašla jsem sem tam na nějaké školení nebo degustaci. Ovšem naplno jsem se mu začala věnovat v roce 2017, kdy jsem nastoupila do RumHouse. Tehdy jsem rumu naprosto propadla a věděla jsem, že tohle chci v životě dál dělat. Začala jsem poctivě a tvrdě studovat, ochutnávat, vyhledávat informace a bádat, až jsem si založila svůj rumový Instagram, díky kterému jsem tam, kde jsem.

Právě na sociálních sítích si mě všimli lidé jak z Česka, tak ze zahraničí. Byla pro mě velká čest stát se jedním z moderátorů rumové skupiny Rum CZ/SK, díky čemuž jsem se začala trochu víc věnovat české rumové komunitě. Chvilku na to jsem otěhotněla, což sice znamenalo vyřazení z ochutnávání v tom největším rozkvětu rumové komunity, ale rumu jsem se věnovat nepřestala. Protože jsem věděla, že bych pak byla hodně pozadu za ostatními. Takže jsem se sice vzdala degustací, ale opět se vrátila k intenzivnímu studiu informací.

A tehdy mi došlo, jak moc by mně samotné pomohlo, kdyby mi to všechno někdo vyprávěl. Kdybych se k informacím mohla vracet, učit se třeba při procházce a nasávat informace o rumu i jinak než právě jen pitím nebo čtením. A tak vznikl můj podcast RUMění, který momentálně tvořím a je mou rumovou náplní dní. Zde jsem teď a uvidíme, jak dál.

RUMění má k dnešnímu dni přes 40 epizod. Přesto – představte nám jej i pro ty, kdo si k němu zatím cestu nenašli. Proč by ho měli začít poslouchat?
Nejvýstižnější je motto mého podcastu: Provedu tě uměním rumu. O tom můj podcast je. Na začátku jsem se věnovala základům: co je rum, jeho historii, rozdělení a celkově všeobecným informacím. Momentálně projíždím rumové země. Vždy se věnuji nejdřív historii ostrova, kde se na něm vzala cukrová třtina a různým zajímavostem. Na to pak navazuje díl s jednotlivými destileriemi. Je to někdy dost odborné, ale nechci vynechávat historické momenty dané země, protože je to pro ně důležité. My si taky hýčkáme a připomínáme věci, na které jsme v naší zemi hrdí, a občas si posteskneme nad osudem, jaký nás potkal. Proč to tedy vynechat u jiné země?

Rumové země jsou téměř nevyčerpatelnou studnicí. Ale co ostatní témata? Kde se inspirujete?
No právě, že už mi pomaličku dochází. (smích) Momentálně chystám díly s představením rumových zemí prokládat dalším tématem, a tím jsou rumové celebrity. Mám připravené medailonky některých master blenderů a další ikonická jména rumového světa. Samozřejmě doufám, že se mi podaří zapojit i české rumové legendy, nadšence, barmany a dovozce. To bych ovšem chtěla dělat prostřednictvím rozhovorů a na to teď bohužel nemám prostory ani techniku. Ale věřím, že se mi to časem povede. A inspiraci nečerpám nikde, tohle je tak mimo českou podcastovou / YouTube scénu, že jedu podle sebe, jak mě to napadne. A v zahraničí bohužel také ne, protože neumím skoro vůbec anglicky.

Můžeme vás najít v žebříčku Women Leading Rum, přehledu žen z celého světa, které se zajímají o rum. Jakých dalších úspěchů jste na tomto poli dosáhla?
Tohle je pro mě největší čest, dostat se do žebříčku se jmény, jako je Joy Spence nebo Lorena Vasquez. Takže úplně nevím co dál říct, aby to bylo podobně super. (smích) Jsem rumová ambasadorka pro lucemburský The Rum Cartel, což je banda skvělých rumařů, kteří vydávají láhve pouze pro svou potřebu. Jelikož jsem coby jediná Češka součástí této skupiny, podařilo se mi dostat pár lahví i k nám do Česka. Taky jsem hrdá moderátorka největší rumové skupiny Rum CZ/SK, a zároveň jsem tam jediná žena, které se dostalo té cti. A to je tak vše, co stojí za zmínku ve spojení s mým jménem.

Co vás na rumu nejvíce baví?
Jako první mě uchvátila ta neskutečná pestrost chutí. Jeden rum chutná jako dezinfekce v nemocnici a druhý jako ten nejsladší dortík. To prostě u jiného alkoholu není. Taky ta neuvěřitelná škála možností výroby, ať už v průběhu fermentace, destilace anebo samotného zrání. To mě naprosto fascinuje a je jedním z důvodů, proč rum miluji. A taky nesmím zapomenout na lidi. Samozřejmě, že se sem tam objeví konflikt, ale většinou jsme všichni super parta. Ani se nemusíme znát a dokážeme o rumu mluvit hodiny. Já osobně jsem si mezi rumaři našla partu skvělých kamarádů a vím, že bez rumu bychom se nikdy nepotkali.

Má podle vás naopak nějaké stinné stránky? Změnila byste na rumové kategorii něco?
Určitě je to nesjednocené označování rumu. Myslím si, že tohle téma trápí každého rumového konzumenta. Mně osobně je jedno, jestli piju rum, který nezrál, anebo byl v nejlepších sudech světa padesát let. Ale ráda bych věděla, co piju. A to se člověk mnohdy nedočte ani na láhvi, ani na oficiálních stránkách výrobce a ve finále vám neodpoví ani ambasador té značky, protože to taky neví. A takhle to má podle mě spousta lidí. Nikdo, kdo se rumu věnuje nějakou dobu, neohrnuje nos nad doslazovanými rumy stejně jako bio single estate rum taky nechutná všem, i když má přidanou hodnotu. Tohle je velká škoda, chtělo by to víc transparentnosti.

Jak obecně vnímáte vývoj rumové kategorie? Kam směřuje a jaké jsou nyní trendy?
V Česku je možné vnímat různé vlny oblíbenosti. To podle mě v zahraničí moc není, tam si každý jede svůj styl. Lidi u nás ušli velký kus cesty a dost si všímám, že začínají dávat přednost kvalitě před kvantitou. Celková oblíbenost rumu pořád roste, a to mi dělá velkou radost. Momentální trend je jednoznačně Jamajka a Barbados. A taky mě velmi těší popularita bílých rumů, které mám sama ráda.

Naopak mě trochu mrzí, že se pije hlavně to, o čem se zrovna mluví. I když chápu, že není možné ochutnat vše, a tak se lidi zaměřují na populární rumy. A kam to směřuje si netroufnu říct. Jen doufám, že zůstaneme u té krásné svobody, kterou máme teď.

Nachutnala jste přes tisíc rumů – jaký ve vás zanechal nejsilnější zážitek?
Ošemetná otázka. Mám spoustu srdcovek, které má spojené s hezkou vzpomínku a silným zážitkem. Kdybych měla vybrat jeden rum, tak můj největší favorit je jednoznačně Diamond SVW 1996 Velier 15 years old, to byla láska na první napití. Bylo to takové moje potvrzení toho, že dělám to, co dělat mám. A ačkoli je ten rum už v podstatě nesehnatelný, tak jsem se s ním setkala několikrát a vždy to byl naprosto úžasný okamžik, který si budu pamatovat navždy.

Jaký rum vás překvapil v poslední době?
Rozhodně Paranubes. Tenhle rum jsem si neskutečně zamilovala a zase jsem si potvrdila, že i když lítám po rumovém světě a skáču z tradičních na zemědělské, tak jsem prostě fanda bílých rumů ze šťávy. A velice příjemně jsem byla překvapena z Rum Nation Reúnion Cask Strength, který byl plněn pro Warehouse #1. On je totiž dost mimo to, co klasicky piju, a přesto jsem si z něj sedla na zadek.

Co byste poradila začínajícím rumařům?
Trochu studovat. Navštěvujte bary, kupujte si vzorečky, čtěte, proč jsou některé rumy populární, ale hlavně si rum užijte. Je to přeci jen zábava a rum prostě chutná nejlíp v dobré společnosti. To, že ho budete pít ze správných sklenic a budete vědět, jaký je rozdíl mezi melasovým rumem a tím vyrobeným ze šťávy, je jen bonus navíc. Jo a trénink dělá mistra, takže pijte, pijte a pijte.

Jaké máte plány do budoucna?
To popravdě sama nevím. Zatím jsem stále doma se synem a věnuji se podcastu. Jaký bude můj pracovní návrat do rumové komunity, netuším. Mým snem je stát se brand ambasadorkou značky, za kterou si stojím a piju ji. Ale jestli budu opět v baru, nebo budu psát rumové články, nebo se věnovat pouze podcastu, to momentálně vážně nevím. Jediné, co vím jistě, je, že ať to bude, co to bude, bude to práce s rumem.